Zámecká garda

Už od útlého věku se vědělo, že Julles bude pokračovat ve šlépějích svého otce - nynějšího kapitána zámecké gardy. Byl mu vštěpován silný smysl pro spravedlnost, tvrdě cvičil v boji a jízdě na koni, a zbytek doháněl jeho mladický zápal. Stále se však některým věcem učí - hlavně přetlačování se s konšely, vedení roztodivného týmu gardistů, a všudypřítomné byrokracii, která mu občas leze přes hlavu. Nicméně slavnosti jsou jedinečnou příležitostí se prokázat jako budoucí kapitán stráže.

Skoro nikdo není u zámecké gardy tak dlouho jako starý Henri. Nastupoval ještě společně s kapitánem, a ikdyž čas nebyl nikterak přívětivý k jeho vlasové linii a podle bolesti v kloubech a starých jizvách cítí přicházející bouře, tak v tomhle řemesle umí chodit jako nikdo jiný. Zažil si nejeden boj, uhasil nejeden požár, ví do jakých částí podhradí chodit a jakým se vyhýbat, s kým si třást rukou a komu se naopak stranit. Díky tomu také často dělá mentora mladým bažantům a jeho zkušenému oku jen tak něco neunikne.

Zatímco podhradí klidně spí a zbytek gardy už odložil své pancíře a zbraně, tak po nočních uličkách bloumá ponocný Lyam. Většinou posílá spát opozdilé opilce, co ještě nenašli cestu domů, nebo sbírá mršiny, co zůstali v ulicích. Je to špinavá a občas znepokojivá práce, ale často otevírá dveře, které by normálního člověka ani nenapadli. A hlavně - občas má to štěstí, nebo spíše smůlu, že když se v noci něco pokazí, tak je u toho jako první.

Bývalý mnich z řádu Svatého Plegmunda, kde se věnoval učení kultu Proroka Lebedy. Pro nezvyklé fascinace mu byl doporučen odchod, ale jako člověku vzdělanému mu nedělalo problém najít nové uplatnění. V chrámu se při míchání hojivých mastiček a výrobě vína naučil jednoduché alchymii a ranhojičství, které ironií osudu používá při ohledávání mrtvol, které se mu občas ocitnou na pitevně…