Ve tvrzi Falconberk byl shon. Lidé běhali sem a tam, děvečky, podkoní, řemeslníci, děti se pletly ostatním pod nohy a obchodníci třídily zboží.

Vysoká žena procházela nádvořím, na hlavě měla kápi, v rukou svírala rozmanité útržky látek. Když spatřila drobného muže ve fialovém brokátovém kabátci zamířila rovnou k němu. Ten probíral povoz plný vlny, brokátu, sametu a hedvábí, přehazoval náviny z jedné strany na druhou, sem tam si uhladil vlasy stažené sametovou stužkou.

"Co jste zač..." zavrčel když se k němu žena přiblížila a ani se neobtěžoval na ni otočit.

"Nala, sháním látky na šaty pro dcery místního barona..." žena si sňala kápi z tmavých vlasů a zadívala se na muže přísným pohledem. "...znala jsem tě milejšího Tarengu."

Chlapík se kvapně otočil a po chvíli údivu se mu na bledé tváři objevil mírný, ale vstřícný úsměv. Prohlédl si Nalu, její skromné, ale mistrné šaty, černé vlasy a úzké přísné obočí, které znal z dětských let.

"Zdravím, rád tě po tolika letech vidím, nezestárla si ani o den! Omluv mé chování prosím, od doby co se tvrz začala připravovat na návštěvu toho Nilfgaardského šlechtice motají se tu čím dál tím víc elfové. Jsem přesvědčený, že za zmizením některých mých látek jsou zrovínka ti parchanti..." zamračil se při té myšlence a na chvíli se ztratil ve svých myšlenkách, ze kterých ho vytrhl udivený hlas. "Nilfgaardský šlechtic? Já myslela, že má přijet oddíl Temerských vojáků, nebo aspoň tak jsem to slyšela když jsem odjížděla před dvěma dny z Mariboru." Město, ze kterého švadlena pocházela bylo den jízdy na východ od tvrze, kde právě přípravy probíhaly. Před jejím odjezdem bylo město plné vojáků shánějících zásoby a drby se městem šířily jako mor. Většina opilců v hospodách se shodla na tom, že někteří vojáci jedou zkontrolovat východní pohraničí, kvůli podezřelé aktivitě místních, o co přesně šlo ale nikdo nevěděl. Někteří měli i zajímavější teorie, ale ne příliš pravděpodobné.

"Ale kdepak, to ti baroneta neřekla k čemu ty šaty pro dcery chce? Má přijet Nilfgaardský šlechtic se ženou a možná i synem. Snad kvůli obchodu myslím. Jestli chtějí nové šaty, třeba je v tom něco víc..." Tareng svraštil obočí a kousl se do rtu, jako by zrovna objevil veliké tajemství. Nalu to upřímně rozesmálo.

"Nerada ti kazím zábavu příteli, ale ženy potřebují stále nové šaty, nehledě na příležitost, to bys měl ze svého řemesla vědět." Přistoupila k povozu a přejela pohledem po rozmanitých látkách, pak podala obchodníkovy útržky které svírala v dlani. "...takové sháním, speciálně tu modrou."