Čas osudu: Slunce nad průsmykem
Ve tvrzi Falconberk byl shon. Lidé běhali sem a tam, děvečky, podkoní, řemeslníci, děti se pletly ostatním pod nohy a obchodníci třídily zboží.
Vysoká žena procházela nádvořím, na hlavě měla kápi, v rukou svírala rozmanité útržky látek. Když spatřila drobného muže ve fialovém brokátovém kabátci zamířila rovnou k němu. Ten probíral povoz plný vlny, brokátu, sametu a hedvábí, přehazoval náviny z jedné strany na druhou, sem tam si uhladil vlasy stažené sametovou stužkou.
"Co jste zač..." zavrčel když se k němu žena přiblížila a ani se neobtěžoval na ni otočit.
"Nala, sháním látky na šaty pro dcery místního barona..." žena si sňala kápi z tmavých vlasů a zadívala se na muže přísným pohledem. "...znala jsem tě milejšího Tarengu."
Chlapík se kvapně otočil a po chvíli údivu se mu na bledé tváři objevil mírný, ale vstřícný úsměv. Prohlédl si Nalu, její skromné, ale mistrné šaty, černé vlasy a úzké přísné obočí, které znal z dětských let.
"Zdravím, rád tě po tolika letech vidím, nezestárla si ani o den! Omluv mé chování prosím, od doby co se tvrz začala připravovat na návštěvu toho Nilfgaardského šlechtice motají se tu čím dál tím víc elfové. Jsem přesvědčený, že za zmizením některých mých látek jsou zrovínka ti parchanti..." zamračil se při té myšlence a na chvíli se ztratil ve svých myšlenkách, ze kterých ho vytrhl udivený hlas. "Nilfgaardský šlechtic? Já myslela, že má přijet oddíl Temerských vojáků, nebo aspoň tak jsem to slyšela když jsem odjížděla před dvěma dny z Mariboru." Město, ze kterého švadlena pocházela bylo den jízdy na východ od tvrze, kde právě přípravy probíhaly. Před jejím odjezdem bylo město plné vojáků shánějících zásoby a drby se městem šířily jako mor. Většina opilců v hospodách se shodla na tom, že někteří vojáci jedou zkontrolovat východní pohraničí, kvůli podezřelé aktivitě místních, o co přesně šlo ale nikdo nevěděl. Někteří měli i zajímavější teorie, ale ne příliš pravděpodobné.
"Ale kdepak, to ti baroneta neřekla k čemu ty šaty pro dcery chce? Má přijet Nilfgaardský šlechtic se ženou a možná i synem. Snad kvůli obchodu myslím. Jestli chtějí nové šaty, třeba je v tom něco víc..." Tareng svraštil obočí a kousl se do rtu, jako by zrovna objevil veliké tajemství. Nalu to upřímně rozesmálo.
"Nerada ti kazím zábavu příteli, ale ženy potřebují stále nové šaty, nehledě na příležitost, to bys měl ze svého řemesla vědět." Přistoupila k povozu a přejela pohledem po rozmanitých látkách, pak podala obchodníkovy útržky které svírala v dlani. "...takové sháním, speciálně tu modrou."
Prolog
Ve tvrzi Falconberk byl shon. Lidé běhali sem a tam, děvečky, podkoní, řemeslníci. Děti se pletly ostatním pod nohy a obchodníci třídili zboží.
Vysoký muž procházel nádvořím, na hlavě měl kápi, v rukou svíral velký náklad obalený v plátně. Když spatřil ramenatého trpaslíka v těžké kožené zástěře zamířil rovnou k němu. Ten stál
u výhně, rozdmýchával rudé uhlíky, procházel kovárnu jako by něco hledal a nespokojeně si něco brblal pod vousy.
"Co ste zač..." zavrčel když se k němu muž přiblížil a ani se neobtěžoval na něj otočit.
"Janak, potřebuju nabrousit pár zbraní pro městskou hlídku..." Muž si sňal kápi z tmavých vlasů, položil na zem plátno plné řinčících zbraní a zadíval se na muže přísným pohledem. "...znal jsem tě milejšího Tarengu."
Chlapík se kvapně otočil a po chvíli údivu se mu na ožehlé tváři objevil mírný, ale vstřícný úsměv. Prohlédl si Janaka, vysokého mladého chlapce, na kterém bylo vidět že má za sebou vojenský výcvik jak se patří.
"Zdravím ťa, rád ťa po tolko járech vidím. Tož koukám, že si sa celkem vytáhl, včil vypadáš jak tvuj tata! Omluv moje chování. Od doby co sa tvrz začala připravovať na návštěvu teho Nilfgaardského paznechta, motají sa tu elfové a barz iní pazgřivci. Určitě mi podělali aj nějakej vercajk, na to dam svoje fusiska." zamračil se při té myšlence a na chvíli se ztratil ve svých myšlenkách, ze kterých ho vytrhl mužův udivený hlas. "Nilfgaardský šlechtic? Já myslel, že má přijet oddíl Temerských vojáků, nebo aspoň na to se Městská hlídka připravuje, viděli je odjíždět z Marlboru." Město, ve kterém mladý vojsk podstoupil výcvik bylo den jízdy na východ od tvrze, kde právě přípravy probíhaly. Dostala se k nim informace že jeden z nejlepších vojenských oddílů je na cestě k jejich tvrzi a nikdo nezná důvod. Většina opilců v hospodách se shodla na tom, že někteří vojáci jedou zkontrolovat východní pohraničí, kvůli podezřelé aktivitě místních. O co přesně šlo ale nikdo nevěděl. Někteří měli i zajímavější teorie, ale ne příliš pravděpodobné.
"Ale guvno, však sis nevšiml jak to tu zdobíjou? Má přijet Nilfgaardský bohatýr se robou a možná aj synkem. No pré kvůli obchodu, ale jak šecko vypulírované aj latrýny vonijou, tak si říkám, jestli v tom nesu barz jake pletichy..." Tareng svraštil obočí a kousl se do rtu, jako by zrovna objevil veliké tajemství. Janaka to upřímně rozesmálo.
"Nerad ti kazím zábavu příteli, ale vždyť víš, jak rozmarná umí baronka být a nepotřebuje žádný důvod. Já vím jen co máme v rozkazech od barona a to nabrousit zbraně." Rozbalil plátno a vybalil meče, dýky a pár tesáků.
"Jen nevím k čemu jich potřebujeme tolik, bojím se, že nám baron neříká všechno…" zamumlal si s povzdechem a chmurně se pousmál…